Rozloučení s kavaletami
Abych je nemusela na jaře úplně znovu natírat a prodloužila životnost dřeva, rozhodla jsem se pro náročné stěhování a jejich odvoz na chalupu k našim. Náročné to vskutku bylo, odtahat všech 6 asi 25 kilových kavalet přes celý výběh mi dalo docela zabrat a mé paže i záda o tom budou ještě 2 dny vědět :). Vyhýbat se během vláčení kavalet zvědavým koním a nezranit je ani sebe chtělo téměř akrobatické umění. A že akrobacie s 3 m dlouhým a asi 25 kg vážícím závažím není můj oblíbený sport asi říkat ani nemusím.
Protože počasí bylo docela rozumné, přes klacek jsme cíleně neskákali ani nevím jak dlouho (tuším, že naposledy na hobby závodech na Vysoké na konci září) a Centík i já už jsme se docela sžili s BB užděním, rozhodla jsem se pro asi poslední letošní skokovou hodinu. Centros, jako vždy po delší pauze, nezklamal a skákal jako starý profík. Nadšeně, pozorně a bez chyby - bezvadný pocit sedět na něm v takovém rozpoložení :)). Tímto jsme se tedy rozloučili s barevnými "klacky" a přes zimu nám budou v případě potřeby muset posloužit pouze přírodní břevna a sudy, které na jízdárně máme.