Naše cesta k bosým kopytům
Takže jakmile se Centík trošku zabydlel v Liberci, volala jsem kováře a na konci září 2008 šly dolů, pro začátek zadní, podkovy.
Zadky nebyly kovány tak dlouho (většinu času stráveného u pana Hladíka, byl Centík na zadních bos) a tak jejich zutí nepředstavoval až takový problém. V tu dobu jsem byla asi 2 měsíce členem Klubu Equus o.s. a hltala důležité informace nejen o kopytech. Myšlenky na aktivní bosý menežment mě ale pronásledovaly už během společné cesty s mým prvním koníkem, bohužel zůstaly nenaplněny. Centíkovy přední podkovy šly definitivně dolů v listopadu 2008. Se stylem úpravy podle dr. Strasser, který jsem měla šanci několik měsíců sledovat, jsem se příliš neztotožnila a díky KE a Evě Zurek jsem sebrala odvahu a pustila se do úprav sama s podporou a cennými radami členů klubu. To už jsme byli ve stáji Míry Čemuse a já doufala, že kdybych něco dělala opravdu úplně špatně, měl by mě kdo opravit přímo v praxi.
Zima naboso proběhla bez potíží, kopýtka se kompletně přetvarovala což je zřejmé z fotodokumentace. Já našla postupně odvahu i na úpravu kleštěmi a získala spoustu vlastních zkušeností (např. jedna z nich říká "nešikovné maso musí pryč" a od svých prvních pokusů s rašplí si na korektury beru VŽDYCKY rukavice.).
První krize přišla v dubnu, kdy bylo velmi teplé, suché počasí a velmi tvrdý terén. To se Centík nejspíš otlačil (3 a 3/4 kopyta jsou černá, vidět nic nebylo) a 14 dní mírně pokulhával na pravou přední. Právě na PP noze je naše nejslabší kopyto - placaté a bylo nejvíc podjeté s nejtenčím chodidlem. Od překonání tohoto jarního období zatím žádné potíže s kopyty nenastaly (ťuk, ťuk!). Zatím jsme stále ve fázi remodelace pouzdra a adaptace kopyt na pohyb bez podkov. Pravidelně každých 10 - 14 dní udržuji mustang roll a mírné laterální obloučky a krátím patky, rozpěrky v současnosti zkracuji podle počasí po 2 až 3 týdnech (když je hodně sucho, nezmůžu s nimi nic). Jezdíme ve všech chodech po travnatém a hliněném povrchu, krokem po hladkém asfaltu a po lesních cestách, ale kamenité a tvrdé, hrbolaté cesty pro Centrose zatím pohodlné nejsou (kopyta se nemají příliš možností otužovat). To samozřejmě respektuji a terén vybírám s ohledem na kopyta.
Bez podkov pracujeme v podstatě od začátku bez výraznějšího omezení (s výběrem adekvátního povrchu, který koně nebolí). Přes zimu jen lehce a jen v okolním terénu, od června potom i na jízdárně včetně malých skoků. Absolvovali jsme několik malých parkurů na trávě a dvě krosové jízdy - naprosto bez problémů.
Fotodokumentace je k dispozici v naší fotogalerii na serveru Rajče (viz oblíbené odkazy).